Hosté festivalu

Ruský písničkář, usazený již řadu let na Moravě. Charismatický interpret písní Bulata Okudžavy a Vladimira Vysockého, ale také vlastních autorských písní. Účinkoval i v divadle či ve filmu. V roce 2003 vyhrál Grušinský festival (ruský festival tzv. bardské a autorské písně) a v roce 2014 rovněž první cenu na festivalu v estonském Tartu. V České republice vydal dvě alba: Srdce a Malí lidé. První festivalový večer „Srdce pro Ukrajinu“ tak nese název po jeho albu, neboť Alexej Kudrjavcev ukazuje svým občanským postojem, že srdce pro Ukrajinu může mít otevřené kdokoli – bez ohledu na to, na jaké straně rusko-ukrajinské války se narodil.

Český písničkář a vynikající interpret písní Bulata Okudžavy. Okudžavu nejen zpívá, ale natočil s ním i dokument a v roce 1995 uspořádal jeho koncerty v Brně a v Praze, přičemž v brněnském Divadle Husa na provázku si s ruským bardem i zahrál. Zde také poprvé veřejně zazněla Okudžavova píseň Gusak (Husák). Jeho písně nahrál Jiří Vondrák v českých překladech svých, Milana Dvořáka a Václava Daňka na album Písně o modrém balónku a v reedici pak na album Modrý balónek. Natočil rovněž autorské album Šansony a písně.

Rozhlasový redaktor, dramaturg a v současné době rozhlasový pedagog. Dlouhá léta také lektor recitačních dílen na festivalu Šrámkova Sobotka. Interpretace literárních a publicistických textů je jeho celoživotní zálibou i částí jeho profesionální práce.

Polonista, překladatel a pedagog na Katedře slavistiky Univerzity Palackého v Olomouci, doktor srovnávací slovanské filologie. Do češtiny překládá odbornou literaturu z oblasti dějin umění a současnou polskou prózu, mj. Michała Witkowského, Sylwii Chutnik, Jacka Dehnela, Łukasze Dębského, Filipa Springera, Piotra Macierzyńského. Odborně se věnuje středoevropské kultuře a literatuře po roce 1945 a problematice překladu. Jako redaktor je podepsán pod Knihou dopisů Bruna Schulze. V rodné Olomouci patří k hybatelům spolkového a kulturního života. Uspořádal také řadu výstav své sbírky československého designu období socialismu.

Básnířka a překladatelka z polštiny, hebrejštiny a jidiš. Spoluzakladatelka Spolku přátel Bruna Schulze a festivalu Brno čte Bruna. Jako redaktorka a překladatelka je podepsána pod dvěma čísly časopisu Plav: Kabinet múz Bruna Schulze a Polské kresentimenty. Autorka sbírky Chagallovo štěstí. Z polštiny přeložila Knihu dopisů Bruna Schulze (Ostrava: Protimluv, 2021).

Pochází z hlavního města Ukrajiny – Kyjeva. Nyní je studentkou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Na Ukrajině zpívala v tamějším klasickém sboru a během studií na Ukrajině taktéž v lidovém folklórním souboru. V poslední době se věnuje i sólovému zpěvu.

Pochází z ukrajinského města Perejaslav-Chmelnyckyj, absolventka Vysokého učení technického v Brně. Od malička se věnuje se zpěvu, je laureátkou řady nejen ukrajinských, a i mezinárodních pěveckých festivalů a soutěží. V Brně se zúčastnila Babylonfestu.

Pochází ze západoukrajinského města Luck. Je studentkou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Zpěvu se věnuje od svých studentských let, která strávila jako organizátorka a aktivní účastnice pěveckého souboru a vokální kapely.

Ukrajinská sochařka ze Lvova. Vyrostla v rodině dvou sochařů, kteří ji naučili lásce k řemeslu i tradiční ukrajinské vytynance – vystřihovánce. Po papíru i vzpomínkách na dětství s vytynankami, jež vyráběla na svátky, znovu sáhla, když se jí narodily tři děti a hledala možnost tvorby doma. Ve svých monumentálních vytynankách, jež vystavovala po celém světě a které zdobí například Národní knihovnu ve Lvově, se snoubí tradice s moderním uměním, ukrajinské lidové motivy s jejím vlastním viděním světa. Typické pro ni jsou rostlinné motivy a postavy žen. Ostatně ženství je jejím velkým tématem.